Ralsko 2001

V sobotu 27.10.2001 jsem protřel oko velice brzo (což není mým zvykem), juknul jsem z okna a po zjištění že tam začíná svítit oskar, jsem vylezl z postele, naházel na sebe moto-oblečení, do rukou vzal standartně naplněný topkufřík a přilbu a vydal se na parkoviště "závodních" strojů.
Osedlal jsem svýho modráska, před vraty udělal foto čistého a nepoškozeného stroje (pro jistotu, vždyť jedu kamsi daleko, do vojenskýho prostoru a hromady bahna...)
Potom začala cesta v délce cca 290 km, plná príma zatáček, silnice skoro prázdný, suchý a čistý, valilo to úplně samo až kousek pře Litomyšl - tam jsem narazil na dlouho kolonu aut, která jela míň než krokem. Dal jsem za jedna a pomalu se za nima táhnul (říkla jsem si "klídek, je to jen kopáč na silnici, tak počkám a potom se to zase rozjede". Ale opak byl pravdou - zastavilo se to. Nervy zapracovaly, následně pravá ruka ve spolupráci s levou a oběma nohama (pustil jsem brzdu, zmáčkl spojku, zařadil a přidal plyn) a já začal kolonu pomalu předjíždět. Konec nebyl vůbec vidět, jen do protisměru to začalo jezdit trošku víc. Po chvíli už to nešlo předjíždět vlevo, bo tam bylo moc plno, ale vpravo se udělalo místa dost a tak jsem po krajnici po chvíli dorazil až k tomu co nás všechny brzdilo. Nejdřív jsem uviděl blikající osobák (policajti), hned vedle dodávka s oborvskou svítící značkou uákaz předjíždění a před nima přes celou silnici něco neidentifikovatelného (nadměrnej náklad).
Zrovna se znova začali pomalu rozjíždět, tam jsem nelenil a zkusil to projet vpravo stojící benzinkou. Byl jsem pomalej, bo ta nadměrka byla fakt dlouhá a hlavně před ní jelo pár (asi 3 nebo 4) blikajících osobáků včetně policajtů. Viděli mě, ale nic mi meudělali, jen jeli pomaličku dál. Ale to nebylo všechno, zkusil jsem to ještě dvakrát a to se jim už přestalo líbit - "zdokladovali mě" a upozornili, že ještě jednou a budou to řešit. Tak jsem 3/4 hodiny jel za touhle obrovskou krávou rychlostí 1/4 plynu na jedničku. Mašina naříkala, že jí je teplo, mě taky z toho rozčilení, že musím jet za nima.
Pak to ale přišlo - kolona se znova zastavila vedle benzinky aby pustila protijedoucí hromadu aut, která tam stála zadržená těma v předu. Bylo jich hodně, poldové se jim začali věnovat a tak nastalo - 1,2,3 plnej plyn, průlet benzinkou a rychlý let daleko od nich. Nechytili mě, ujel sem. Ale to zpoždění bylo už dost velký, dal jsem tomu a za pár chvil jsem byl v Ralsku. Na benzině jsem potkal dvě TDM, ale byla to jen náhoda, jeli jinam. Pak přijela dívčina na Domiškovi a v krátké výměně slov mi sdělila, že jsem přijel správně, včas, že jen nabere vodu a zavede mě do prostoru "srazu".

Díky za záchranu života Klárko ! (:-)

To místo bylo opravdu pekelné - starej hangár plnej obvazů a kartonů, před ním oheň a pár sotících a sedících lidí (viz foto níže). Mašinu jsem zaparkoval unvitř a šel se ohřát k plamenům, bo se po cestě celkem slušně ochladilo a byla fak zima jako prase. Nějakou chvilku se kecalo, pak přijel Rosi s již opravenou mašinou - nějak mu z toho utekla rozeta nebo co :-)) - provádíme někteří ještě "malý" servis, následuje Morčákův projev coby kameramana a fotografa (20 minut fotí mým foťákem detaily bláta na svojí mašině - později zjišťuju, že to odnesly dokonale baterky), balíme věci, u benziny dotankování (tam nás dohnal Colonel), krátké přivítání a vyražíme směrem do terénu. Vypadalo to tam asi takhle - střelci na kroskách (včetně šíleného Rosiho povzbuzeného tím že mu to zase jede :-)) ) to vpředu pálili co to dalo, my vzadu na endurech a cestovních endurech se snažili s nimi držet krok. Po 100 až 200 metrech se točilo, bo lesní cesta už najednou nebyla žádná cesta, zavazeli tam stromy a různé mlází (foto). A s tou otočkou se to dělo potom ještě několikrát. Začalo nám být docela teplo, terén nám dával zabrat. Pak jsme se rozhodli že jeden ten "konec cesty" projedeme na silnici, která prosvítala mezi stromy. Chvíli trvalo než se našel vhodnej průsmyk aby tudy projela mašina a najednou jsme byli i s kusy bláta zpátky na silnici.
A tak nějak podobně probíhal zbytek dne, jen silnice jsme si už moc neužili. Vjeli jsme do lesa a vynořili se z ní až po cca 40km celkem tvrdým terénem. Vlastně to byla jen taková něžná projížďka, v níž se vystřídal podklad pneumatik všeho druhu - lesní cesta plná mokré trávy a vyjetý koleje, lesní cesta plná kamení, lesní cesta plná listí (a pod ním kdoví co), potom už ne cesta ale místo mezi stromama plný ulomenejch větví, následuje cesta přes planiny volným prostorem (zde probíhá maskování SPZ, tedy ti kdo nějakou mají, tak pře ni dávají větvičky a keříčky na zmatení ostrahy letiště), potom se podklad mění na rovnou a dlouhou plochu letiště. Zde zkoušíme starty, maximální rychlost (dle GPS mám 172.3 km/h - mimochodem GPS na takovýhle výlety můžu jen doporučit, bo při bloudění v lese ukazovala směr a vyvedla nás celkem solidně ven - na rozdíl od pořadatele :-)) ), poté co se objevuje ona zmíněná ochranka mizíme v nejbližším hangáru (foto).
Tam se nám ale nelíbí, tak valíme dál - cesta mění podklad na ujetou hlínu a písek, cestu plnou velkých houpáků (na nich se dá dokonce skočit) a pár vyvoleným nabízí i velkou díru plnou fakt hnusnýho a hustýho bláta. Dokonce i Klárce se to zalíbilo a tak si to dá několikrát po sobě. Jako fotograf jsem v tuto chvíli zklamal, bo jsem uskakoval před proudy vody a bláta a tak jsem nestíhal ty pravé okamžiky (sorry).
Následuje opět les, fakt dobrá cesta, trošlu bloudíme (GPS zabere a pomáhá), úzká cesta celkem slušně klesající do údolí a tam lahůdka - lesní cesta plná jemného písku. Kde se to tam vzalo nikdo neví, ale už mám představu jak se jezdí na Dakaru. Hlavní je nezastavovat a pálit to furt dál, mlátí to s mašinou ze strany na stranu. Klárka nás (mě a Colonela) žádá, jestli ji nepustíme před sebe - vypadáme jak hňupi, bo jedeme schválně pomalu (aby nás měla na dohled) a teď nám dává jasně najevo, že zdržujeme (a čekání je prý jen výmluva), no nic, pokračujeme dál. Poslední zastávkou na naší cestě v terénu je jakýsi pískový tankodrom, kde se vyřádí krosáci. Po nějaké té delší chvilce a po nějakém tom položení se do písku to vzdávají a pokračujeme v cestě dál. Pohodová lesní cesta nás kolem několika závor a zákazů vjezdu vyvádí kolem hájenky (!) na silnici a končíme v nóbl podniku v Doksech na něco málo na zub. Pak už jen cesta zpět do hangáru, kde si "stavíme" postele - znamená to nahrnout hromadu měkoučkých zabalených vojenských obvazů, přes to několik kartonů, na to spacáček a 20cm vysoká postýlka je hotová. Chvilka kecání při světle jedné z moto, zhodnocení dne, spočítání kilometrů (cca 80) a tak, pak už dobrou noc.

Ráno vstáváme kolem 8 (nebo 9?), jsme celí, žádnej medvěd ani jelen nás nerozdupal :-)), balíme s Rosim věci, vytlačíme stroje před hangár, loučíme se se zrovna procitající Klárkou a pálíme to směrem domů. No pálíme....Rosiho nová rozeta na XTčku dává tomuto stroji sílu jako bejk, ale co se rychlosti týká......stanovujeme proto průměrnou (a zároveň maximální) rychlost jízdy kolem 90km/h. Po cestě dáváme kafíčko, polívku a výbornej toust, sedáme na stroje, vylejzá oskar (asi se spletl, protože hned zase mizí) a jedeme domů. Rosi je celkem solidně zmrzlej, mě fungují termovložky bezvadně s výjimkou rukavic, ty jsou letní :-)).
Jedu s Rosim až k baráku - nevezmu si na triko, že by někde ztuhlej padl do příkopy a našli ho až sleze na jaře sníh :-)) - a rychlou střelbou valím domů i já. Dnes to bylo dalších asi 280 kilásků. Prima projížďka.

Zhodnocení? Ne ní co říct, tenhle víkend stál prostě za to !!!

a tady jsou fotky (vynechal jsem pouze 20 fotek, kde Morčák detailně zabíral bláto na svém stroji:

Konec fotopřehlídky !